smutnost
Jmenuju se Jana. Jsem emo. Jak dlouho mi trvalo naučit se vyslovit tuhle větu bez toho, aniž bych se bála, že se mi budou vysmívat.
Na bývalé škole se mi to stávalo každý den. Denně jsem byla terčem posměchu a narážek od všech těch tupců, kteří emu vůbec nerozumí. Proto jsem se rozhodla přestoupit na jinou školu. Asi jsem bláhová, ale doufám, že to tam bude lepší.
Konečně nastal den D. První den v mé nové škole. Ráno vstanu a zapřísáhám se, že navždycky zůstanu u tohoto báječného stylu, ať si všichni myslí, co chtějí. Napadne mě, že co je vlastně komu do toho, jak vypadám? Proč vlastně všem tak vadíme???
Ve škole jsou bohužel jenom samí anti emo. Až na jednoho kluka jménem Daniel. Ostatní si ale hned, jak vejdu, začnou šuškat, jako že jak takhle můžu chodit, že se vybrečím a budu v pohodě atd. Dokonce si začnou vyprávět i vtipy o nás! Jeden kluk, jmenuje se Tomáš, pronese ke svému kámošovi vtip: ,,Víš, jak sundáš emaře ze stromu? Podřízneš mu lano!" a oba se začnou hurónsky smát. Musím se přiznat, že se mi líbí. Za chvíli ten sám kluk začne útočit i na Daniela. Myslím si jen: Jak může být tak hnusný? Přitom je to tak hezký kluk...
O přestávce mě Dan seznámí se svými přáteli Míšou a Michalem. Jedou na stejné vlně jako já. Jsem tak ráda, že na nové škole nejsem na to sama!
Odpoledne se všichni čtyři sejdem v mém pokoji. Dan je nadšen mým pokojíčkem, pronese: ,,Máš krásnej pokojíček, Jani. Stylovej:"
No, takovou chválu jsem teda nečekala. Musím poděkovat nejen za pochvalu, ale i za to, že mám kolem sebe ty tři lidi. Dan je z nás taky nadšen.
Dan začne hrát na kytaru. Je úžasný! Musím ho pochválit...a také znovu vyslovit svůj názor, proč si všichni myslí, že pořád brečíme? Míša na to řekne: ,,Přesně! Já nechci umírat! Chci se smát, s váma!"
A Michal dodá: ,,Ostatní se za svý city stydí. My ne!"
Ach jo...Jsem z nich nadšená. Konečně nějaké spřízněné duše! Bohužel, odpolední dýchánek ale neovlivní chování děcek ve třídě. Mám z nich depku...a pořádnou. Co mi zase druhý den vyvedou???
Druhý den slýchám jen samé posměšky typu, proč mám na své levé ruce tak šílené potítko atd. To se mě zeptala jedna taková nafrněná bárbínka, která chodí s nosem nahoru a myslí si, že je královnou světa. Tomáš jí odpověděl: ,,Že se ptáš! Schovává jizvy, ne asi...Klasický emo!" Já mu dám klasický emo! Kdyby věděl, co to je klasický emo, tak by čuměl, až by mu oči vypadly z důlků! Dan se mě naštěstí zastal, ale stejně nás ta nána začala provokovat, že se máme oba rozbrečet, když spolu chodíme. Ale nejhnusnější byl jeden takový blbeček, co se nás zeptal: ,,Co vlastně používáte za ochranu? Černou šprcku?" Já bych ho nejradši zabila!!!
Odpoledne jdeme s Míšou k vodě. Je tam i Tomáš. Míša se diví, co na něm všechny ty barbíny ze školy vidí, že Daniel je mnohem hezčí. No, nvm, asi se jí líbí nebo co. No, nic, jdu si zaplavat. Jenže ve vodě mě chytla křeč do nohy. Néééééééééééé, pomoc, já se utopím!!!
Míša naštěstí běží pro pomoc. Přivedla Toma! Ach, jo, to přivedla toho pravého. Dál už nevím. Vím jen, že jsem se probrala na dece a měla jsem pocit, jako bych zažila tu nejhorší pusu, co jsem kdy dostala! Ale co bylo potom! On si to nenechal líbit a...a... POLÍBIL MĚ!!! Byla jsem tak na větvi, že jsem nevěděla, jestli se klepu vzrušením nebo jenom šokem!
Večer na něj musím myslet a příjde mi srandovní, že já, emo girl se zamiluju do největšího anti ema ve škole:-)
Další den jsem HO potkala na ulici. Teda, on je úplně jinej než ve škole! Představí mi svého čtyřnohého společníka (jmenuje se Monstrum) a omluví se mi za ty posměšky! Prý je to jenom trapná maska! PRÝ SE MU LÍBÍM!!! A PRÝ, JESTLI BYCH S NÍM NEŠLA VENČIT MONSTRA!!!
Ve škole jsou všichni v šoku. Tomáš promluvil celé škole do duše: ,,Hele, lidi, byl jsem fakt pako. Už žádný blbý fóry na emo kids, OK? Jana je moje nová holka!" To fakt řekl!!! A ostatní to celkem pochopili, protože, když někdo omylem pronesl vtip na emo styl, tak se hned začal omlouvat!
Jenom Dan byl z mojí nové lásky nešťastný. Furt seděl doma na netu a psal kraviny o sebevraždě. Naštěstí to ale Míša nenechala jen tak a přiběhla za mnou, ať jí s Danem pomůžu. Zabralo to. Člověče...oni spolu začali chodit!!! Jenom mi teď příjde, jestli Michalovi z toho není trochu smutno. Všichni členové z naší bandy někoho mají, jenom on je pořád sám...