emo

Chybíš mi… pár písmenek co sama o sobě nic neznamenají, a přesto…když se dají dohromady, srdce se ozve propukající bolestí. Kolikrát jsem se o něco snažil, i když jsem věděl, že to stejně nikdy nebude takové jaké bych chtěl. Už tolikrát jsem narazil na překážky, a i když s obtížemi ,ale přesto jsem je zdolával.. jenže teď se cítím.. prázdný.. ze zrcadla na mě kouká člověk, kterého nedokážu poznat. Jsem sám sobě cizí, kdo je ten kluk? Koukám na sebe, a říkám si, jak jsi mě někdy mohla mít ráda.. teda.. jestli jsi mě vlastně měla někdy ráda.. víš, bylo mi s tebou krásně.. Tvé polibky, tvá objetí.. Tvá slova.. ale co se to děje teď.. jsme stále spolu, ale přesto jsme od sebe vzdáleni.. mezi námi leží celý oceán nevyřčených pocitů.. slova se zadrhla někde v meziprostoru..

Hledíme si do očí, jako dva cizí lidé co se milují.. milují? já Tebe miluji.. žádný člověk není bez chyb, a proto by se lidé měli naučit žít jak se svými, tak i s chybami ostatních.. já vím jaké máš chyby, vím že mě strašně bolí Tvé chování.. vím, že jakmile se něco stane, přijdou další lidé a budou mi to vyčítat, lidé kteří stojí při Tobě, i když jsou to moji blízcí.. nechápeš má slova? Já taky ne, nedokážu je pochopit a ani nechci.. poznal jsem, že někdy je lepší nesnažit se něco pochopit.. někdy je lepší mlčení.. nechci Tě ztratit.. ze své lásky postavím most přes tu řeku co mezi námi stojí, holýma rukama budu každý den od rána do večera, cihlu po cihle stavět náš most života.. chceš? Prosím, řekni něco.. otevři ústa, i když Tě neuslyším, protože nám v tom brání, naučím se odezírat.. Otevři své oči, a já se do nich ponořím a budu hledat odpověď na své otázky.. Otevři mi své srdce a všechno bude jako dřív.. Miluji Tě.. Otevři dlaně, a ukaž mi mou cestu...

Láska… Je těžké mluvit o něčem co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu, aby druhý pochopil co nás vlastně trápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité. Druhý si řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není Empatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl? Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jako přišla. Stála mi za to? Co mi po ní vlastně zbylo? Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl.

Ženy jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jiného. Netvrdím že muži jsou jiní, netvrdím snad že nejsou i výjimky, které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a ten, který ještě včera vám vyznával lásku, se na vás dnes dívá s opovržením. Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůže říct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.

Odpustil jsem ji všechno, čím mi kdy ublížila, ale nemohu odpustit sobě. Já se teď snažím se vším smířit. S tím, že štěstí vám z dlaně uletí než se nadějete, když jej máte, udělejte vše pro to, aby jste o něj nepřišli. Tolik bych si přál vrátit čas a svoji princeznu mít navždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivější a více nakloněn...

Proč to vůbec píšu? Bolí to. Chci to zahodit. Snažím se to ze sebe dostat... EMO - tři písmenka, která znamenají emoce a pocity. Skrývají utrpení a bolest. V lidské duši se skrývá spoustu tajemství a utrpení. Nahlédněte také do svého nitra a dejte to ze sebe ven. Stačí...vypsat se!... Napsat to, jako já, co Vás trápí a zbavit se toho...aspoň na chvíli...